Epidot
Epidot je jednoklonný minerál ze stejnojmenné skupiny epidotu a patří k nejvýznamnějším horninotvorným křemičitanům v zemské kůře. Jeho název je odvozen z řeckého slova epidosis (přídavek), což odkazuje na morfologii jeho krystalů, u nichž je jedna strana základny delší než druhá, doplněný o charakteristickou pistáciově zelenou barvu, která je pro něj typická.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Vznik a geologické prostředí
-
Metamorfóza: Nejčastěji se vyskytuje jako produkt nízkoteplotní až středněteplotní metamorfózy. Typický je pro zelené břidlice, amfibolity a epidotity, kde vzniká přeměnou starších minerálů, jako jsou živce nebo amfiboly.
-
Další výskyty: Hojně se nachází také v puklinách alpského typu nebo v kontaktních skarnech, kde krystaluje z hydrotermálních roztoků.
-
Význam: Ačkoliv nemá tak přímé biologické využití jako apatit, je klíčovým indikátorem podmínek vzniku metamorfovaných hornin.
Významné lokality v ČR
-
Hrubý Jeseník: Světoznámé jsou jeho výskyty (zejména lokalita Pfarrerb u Sobotína), kde tvoří ukázkové krystaly v puklinách amfibolitů.
-
Další naleziště: Nacházejí se v okolí Žulové nebo v historických skarnových ložiscích.
Formy, vlastnosti a určovací znaky
-
Krystaly a agregáty: Zpravidla tvoří dobře vyvinuté, podélně rýhované sloupcovité nebo jehlicovité krystaly, které bývají často srostlé do vějířovitých agregátů. Může se však vyskytovat i v podobě zrnitých mas nebo jako výplň mandlí v čedičových horninách.
-
Barva: Barevnost epidotu je dosti specifická – nejčastěji bývá pistáciově zelený, olivově zelený až černozelený, vzácněji i žlutohnědý.
-
Fyzikální znaky: Má skelný lesk a vryp je bílý až šedobílý.
-
Rozlišení: Na rozdíl od podobného fluorapatitu je epidot výrazně tvrdší (stupeň 6 až 7 Mohsovy stupnice), což je spolu s jeho barvou spolehlivý určovací znak.